Chemické metody při recyklaci elektroodpadu

Třídění elektroodpadu a jeho další zpracování zahrnuje širokou škálu materiálů a chemických sloučenin. Zpracovatelé musí brát v potaz vlastnosti jednotlivé elektroniky, ať už baterií v mobilních telefonech, chladniček či starých počítačů. Tyto předměty obsahují vysoké množství nejrůznějších kovů. Najdeme v nich zlato, stříbro, kobalt i měď.

Recyklace elektroodpadu nejen pomáhá životnímu prostředí tím, že ho zbavuje těžkých kovů a elektrolytu. Napomáhá také zpětnému získávání cenných materiálů obsažených v elektronických zařízeních. Jednotlivé části zařízení se pak recyklují dál. V případě vyhození do normálního odpadu by tyto materiály přišly vniveč a mohly by poškodit přírodní prostředí.

Metody recyklace v jiných zemích

Společnosti zaběhnuté v recyklaci elektroodpadu mají osvědčené metody a chemické postupy recyklace. Některé recyklační firmy dosahují takového stavu, že si prodejem recyklovaných surovin vydělají plně na provoz a jsou soběstačné. Mezi takové patří například recyklační koncerny v Japonsku. U televizí a počítačových monitorů demontují obrazovky. Ty se zpracovávají na oddělených linkách. Jiná zařízení určená k recyklaci se zpracovávají společně tak, že se šrot drtí na čelisťových drtičích a velké části plastových skříní, železných rámů a jiných částí se poté odstraní.

Samotný šrot z odpadu se odvede do kulového mlýna, kam je vstřikován kapalný dusík, který zajistí zkřehnutí a šrot se rozemele. Poté se šrot třídí různými magnetickými separacemi, provzdušňováním a jiným tříděním na plasty, keramiku, hliník a měď.

Jak se elektroodpad zpracovává u nás

Ve střední Evropě je situace jiná. Metody recyklace jsou u nás odlišné a recyklační závody takových rozměrů jako v Japonsku u nás nenajdeme. Ve středoevropském regionu nalezneme spíš menší zařízení, kde se zařízení kvalifikovaně demontují. Při tom se získávají druhotné suroviny a drahé kovy.

Některé technologické postupy při získávání drahých kovů

• Extrakce drahých kovů v tavenině olova – různé součástky, jako konektory a integrované obvody se v peci mísí s roztaveným olovem, plasty vyhoří a části kovů vyplavou na povrch, odkud se stahují. Tavenina se poté prohání vzduchem a většina z ní zoxiduje a vytvoří se struska obsahující těžké kovy. Ta se poté stáhne a zbytek olova se rafinuje.
• Kyanidové loužení – způsob, jak snadno izolovat zlato, které je nejvíce zastoupeným kovem v elektroodpadu. Loužení se provádí zředěnými roztoky alkalických kyanidů. Nejčastěji jsou na bázi mědi, zinku a niklu. Pozlacený materiál musí přitom být v kontaktu s roztokem.
• Elektrolýza – při zpracovávání televizí a monitorů se musí řešit zpracovávání skla obrazovky. To je z důvodu podtlaku masivní a tvoří až ½ hmotnosti přístroje. Aby se sklo mohlo znovu použít, musí se zbavit luminiscenční vrstvy, která je nanesena na vnitřní straně. Luminofor je toxický a zabraňuje opětovnému využití skla tím, že mění jeho optické vlastnosti. Skla obrazovek se čistí mokrou či suchou cestou, při čemž vzniká prach či kal luminoforu. Kvůli obsahu nebezpečných látek je ukládán jako toxický odpad.

Další materiály poté vyžadují různý přístup k třídění a následné recyklaci. Například keramika se chemickou cestou louží a z výluhů jsou získávány drahé kovy. Tím se odlehčí životnímu prostředí, protože získáním kovů z materiálu se nemohou uvolněné látky dostat do přírody. Takto umístěná keramika se poté umístí na skládku.

Máte doma starý elektrospotřebič a nevíte co s ním? Přečtěte si článek Co s nepotřebným elektroodpadem, ve kterém zjistíte, kam starou televizi, počítač či lednici zavézt.