Doba měděná, bronzová a železná. Poznejte historii nejdůležitějších kovů

Kov je jedním z nejcennějších darů, který nám mohla příroda dát. Lidé objevili nejprve stříbro a zlato, které nacházeli v řekách, avšak pouze v nepatrném množství. Poté ale přišli na to, že to, co zůstává ve vyhaslých ohništích, nejsou kameny, ale kov. Jednalo se o měď, první kov, který začal člověk využívat. Ale přijít na to, jak měď roztavit a využít ji ve svůj prospěch trvalo celkem 2000 let. Tato doba dostala název eneolit neboli doba měděná. Člověk se naučil odlévat z mědi zbraně, šperky a další potřebné nástroje.

Postupem času ale chtěli lidé měď zdokonalit. Proto do ní v Mezopotámii začali přilévat cín. Vznikla tak vynikající slitina bronz. Jednalo se o tvrdší materiál, který nepodléhal korozi a mohl být roztaven za mnohem nižší teploty. Jeho zpracování tak bylo mnohem jednodušší. Kompletně nahradil měď v celé Evropě. Bronz se také stal velmi důležitou surovinou pro výrobu dokonalejších zbraní. Dobu před 4 až 3 tisíci lety nazýváme dobou bronzovou.

Železo, nejdůležitější kov pro lidstvo

Objevení bronzu znamenalo velmi rychlý rozvoj a zpracování železné rudy tak na sebe nenechalo dlouho čekat. Železo se v přírodě většinou nevyskytuje v čisté formě, a proto je nutné tavit ho ze železné rudy. Princip výroby železa je od středověku prakticky stejný. Tavení se provádělo za vysoké teploty v pecích. Surové železo nadále zpracovávali kováři ve výhních na litinu či ocel. V 15. století se pak setkáváme s prvními vysokými pecemi. Dochází tak k výrobě tekutého železa.

Až do druhé poloviny 17. století se jako palivo v pecích používalo dřevěné uhlí. To ale mělo nižší výhřevnost a pro jeho výrobu se masivně kácely lesy a docházelo k devastování krajiny. Teprve na počátku 18. století v Anglii bylo použito uhlí kamenné s mnohem vyšší výhřevností. Produkce železa se tak ještě zvýšila.

V následujících stoletích docházelo ke stálému zdokonalování výroby železa:

• Pudlování – surové železo se v peci zbavovalo uhlíku, nedocházelo ke styku kovu s palivem
• Besemerování – pec dostala hruškovitý tvar s děravým dnem, kterým je do roztaveného železa vháněn vzduch, dochází tak k odstranění škodlivého uhlíku
• Trasování – do tavby se přidávalo pálené vápno a díky tomu lze zpracovávat i železo s obsahem fosforu a síry
• Vynález simens-martinské pece – umožnila využití odpadního tepla spalin a dosažení vyšších spalovacích hodnot, škodlivé příměsi byly odstraněny okysličováním