Historie zpracování kovů započala v době kamenné, kdy lidé nacházeli kov v přírodě, v ryzí formě. Postupně se přitom zdokonalovali v jeho opracování, až byli schopni (zhruba v 6 000 letech před naším letopočtem) zpracovat měď, nebo vyrobit bronz a další slitiny barevných kovů. Známá ložiska však časem vyčerpali a tak se museli poohlédnout po nových surovinách. Okolo 3 000 let před naším letopočtem proto nacházíme důkazy o první výrobě železa, nejdříve v oblasti východního Středomoří a posléze i v Číně nebo Indii.
Přibližně v roce 1250 před naším letopočtem se rozšířila výroba železa masivněji. Byli to hlavně Chetité v oblasti dnešního Turecka a jejich sousední národy, které tehdy daly vzniknout době železné. A pravděpodobně zcela nezávisle se rovněž rozšiřovalo využití železa v Asii, Antálii, rovníkové Africe, nebo v oblasti Peru a Mexika. Z železa vyráběly místní především zbraně, různé nástroje, ozdoby a další předměty denní potřeby. V archeologických nálezech se dochovaly i rybářské háčky, jehly, nože apod.